Text se zabývá zkoušením výrobků a zařízení vnitřním přetlakem ve výrobě, po jejím ukončení a následně pak v dalším provozu. V oblastech, kde na sebe jednotlivé fáze existence výrobků nebo zařízení navazují (před uvedením na trh, po jeho uvedení) působí různé předpisů a proto se objevuje i řada nejasností. Jelikož k výkladu zákonů a předpisů je oprávněn pouze soud, jsou následující části pouze osobním příspěvkem autora k uvedené problematice.
Ing. Václav Kacetl
TESYDO, s.r.o.
Další podmínky mimo zkoušky tlakem, jejichž splnění je nutné pro vydání např. prohlášení o shodě (ověřování výrobních postupů, kvalita svařování) jsou předmětem dalších přednášek a zde nejsou uváděny.
Zkoušky tlakových nádob
Zkoušky kvality výrobku, který bude v provozu zatěžován vnitřním tlakem, prováděné ve výrobě a po jejím ukončení (tedy před uvedením na trh, ale i později u provozovaných nádob) se provádí zpravidla hydraulicky, nestlačitelnou kapalinou a to zkušebním tlakem, který navazuje na předpisové požadavky a musí být uveden v průvodní dokumentaci. Zákonné požadavky v této oblasti vychází ze zákona č. 22/1997 Sb. a navazující prováděcí předpisy; pokud jde o jednoduché tlakové nádoby, jde o NV č. 20/2003 Sb. Podrobnosti pak dále uvádí i normové dokumenty pro daný výrobek.
Zkoušky sestav tlakových zařízení
Je nutno zdůraznit, že samostatná tlaková nádoba je zpravidla součástí většího zařízení, kde je tekutina pod tlakem. To před uvedením celku na trh znamená ověření souladu s předpisy pro celou sestavu, v tomto případě podle NV č. 26/2003 Sb. a souvisejících předpisů. Tam je definována skupina požadavků na ověření kvality výrobku (tlakové sestavy) zkušebním tlakem. Pokud tedy jde o sestavu výrobků, po jejich propojení ve funkční celek by mělo následovat nové posouzení, a to celku, kde prohlášení o shodě jednotlivých částí jsou využita jako podklady. Doklady o výsledcích zkoušek vnitřním tlakem jednotlivých komponent jsou součástí podkladů, které musí mít posuzující subjekt a jsou nutné pro vystavení prohlášení o shodě celého zařízení.
Návaznosti předpisů výrobních a provozních
Kriteria, definující tlaková zařízení v oblasti před uvedením na trh, se výrazně odlišují od kriterií provozních, což je podrobněji uvedeno v následujícím. Vymezení tlakových zařízení před uvedením na trh není ovlivněno rezortem, u provozovaných zařízení však rezort provozovatele hraje důležitou úlohu, počínaje názvoslovím (zařízení vyhrazená, určená apod.) a dále částečně odlišnými požadavky na bezpečný provoz. Jiné podmínky si klade rezort dopravy, jiné obrana, báňská zařízení apod. V dalším je uvažována oblast působnosti MPSV, kde je počet provozovaných tlakových zařízení zřejmě nejvyšší. Předmětem zde nejsou nádoby pracující s vakuem nebo vyhrazená zařízení plynová.
Obecná kritéria
Z uváděných definic vyplývá zásadní odlišnost; oblast tlakových zařízení dle zákona č. 22/1997 Sb. pracuje s pojmem tekutina, který zahrnuje kapaliny i plyny bez ohledu na jejich případnou teplotu, viz příslušná NV. Tlakem, od kterého se jedná o tlakové zařízení je zde 0,5 bar. Tím se významně odlišuje od definicí vyhrazených tlakových zařízení v provozu, kde jsou za tlakové medium brány pouze stlačitelné plyny nebo páry, případně přehřáté nebo jedovaté kapaliny a tlaková hranice je 0,7 bar (podrobnější údaje jsou uvedeny v § 2 a 3 vyhl. č. 18/1979 Sb.).
Názorný příklad:
Boiler na ohřev teplé vody (tlak ve vodovodním řadu např. 4 bar) s příslušenstvím, vytápěný topnou vodou z nízkotlaké kotelny, je tlakovým zařízením podle NV č. 26/2003 Sb., ale není vyhrazeným tlakovým zařízením podle vyhl. č. 18/1979 Sb., neboť v nádobě není obsažena plynná fáze – pouze teplá voda pod tlakem vodovodního řadu.
Oblast působnosti zákona č. 22/1997 Sb. – před uvedením na trh.
NV 20/2003 Sb., jednoduché tlakové nádoby pro vzduch nebo dusík
Popis oblasti:
Do působnosti tohoto nařízení spadají svařované nádoby o vnitřním přetlaku tekutiny větším, než 0,5 bar, menším než 30 bar a určené na jímání vzduchu nebo dusíku, které nejsou vystaveny působení plamene. Nejsou zde zahrnuty všechny vyráběné nádoby, neboť součin tlaku a objemu je omezen na 10 000 (bar.litr). Materiál: pouze ocel nebo hliník, nejsou zde zahrnuty např. nádoby z nekovových materiálů. NV dále platí pouze sériově vyráběné nádoby, pracující v rozmezí teplot pro ocel – 50 až +300o C, rozmezí pro hliník a jeho slitiny je jen do +100o C. Uvedené NV se nevztahuje na nádoby s radioaktivním obsahem, dále přepravitelné nádoby (mají svůj předpis, NV č. 42/2003 Sb.) a hasící přístroje.
Zkoušení:
Uvedené NV parametry zkoušek přímo nespecifikuje a odkazuje na požadavky norem, případě údaje výrobce.
NV 26/2003 Sb. – technické požadavky na tlaková zařízení
Popis oblasti:
Jedná se o tlaková zařízení (sestavy) tak, že představují ucelenou funkční jednotku s nejvyšším pracovním tlakem tekutiny větším, než 0,5 bar. Jedná se o:
- nádoby včetně těch, co mají více tlakových prostorů
- potrubí, tedy soustavu trubek, tvarovky, dilatační spoje, trubkové výměníky, hadice apod.
- bezpečnostní výstroj, bránící překročení nejvyšších pracovních mezí
- tlaková výstroj, provozní zařízení vystavená tlaku
Materiál, z něhož jsou jednotlivé součásti zařízení vyrobeny, mohou být oproti předchozímu kovové i nekovové.
V tomto NV jsou uvedeny i výjimky, tedy např. mimo dálková potrubí, dopravní prostředky a podobně. Zahrnuta jsou zařízení vystavené působení plamene (horkých spalin) i neotápěné.
Zkoušení:
Hydraulická tlaková zkouška, viz čl. 7.4. uvedeného NV
Zkušební tlak =
maximální provozní x 1,25 v návaznosti na pracovní teplotu
maximální provozní x 1,43 – bez ohledu na teploty
Bere se větší z obou hodnot
Oblast působnosti zákona č. 174/1968 Sb. a 551/2005 Sb., zařízení po uvedení na trh
Vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb.
Rozlišuje:
- parní a kapalinové kotle, jejichž konstrukční přetlak převyšuje 0,7 bar
- tlakové nádoby stabilní, jejichž nejvyšší pracovní přetlak převyšuje 0,7 bar
- kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (dále jen „nádoby na plyny“). Za plyny se zde považují látky, jejichž kritická teplota je nižší než +50 oC , nebo plynů, u nichž při teplotě +50 oC je absolutní tlak (tenze par) vyšší než 0,3 MPa. Zde se definice plynů odlišuje od definice fyzikální, ale zahrnuje i látky typu LPG, což je v praxi důležité. Jde však pouze požadavky na provozované nádoby, podrobnosti viz také NV č. 42/2003 Sb.
Doslovně vzato, např. všechny vyráběné provozované kotle by zřejmě spadaly pod tuto vyhlášku, protože jejich konstrukční tlak je až na naprosté výjimky vždy vyšší než uváděných 0,7 bar. Obdobně pro „nízkotlaké“ kotle je podmínkou, uváděnou např. ve vyhl. č. 91/1993 Sb. konstrukční tlak do 0,5 bar, což se běžně nevyskytuje. Technická praxe ale tyto zřejmé záměny pojmů nedramatizuje a uplatňuje rozdělení podle provozních parametrů.
Shrnutí
Jde tedy o tlakové zkoušky ve dvou oblastech:
- zkoušky, které se dokládají pro vypracování Prohlášení o shodě a vychází ze zařazení tlakové nádoby nebo tlakového zařízení do kategorií v návaznosti na NV č. 20/2003 Sb. nebo NV č. 26/2003 Sb.
- zkoušky, které jsou nutné pro uvedení zařízení do provozu po instalaci nebo montáži u provozovatele a u nádob nebo kotlů provozovaných. Tyto jsou uvedeny v normách pro příslušná provozovaná zařízení (kotle nebo nádoby), tedy ČSN 07 0710 nebo ČSN 69 0012 apod. I když jde „jen“ o normy (vyhl. č. 18/1979 Sb. uvádí jen požadavek na tlakové zkoušky) je nutno předpisy a normy respektovat, neboť úkony jsou chápány jako minimum bezpečnostních opatření. Jedná se o zkoušky těsnosti, které jsou součástí vnitřních revizí zařízení a dále o tlakové zkoušky, prováděné po devíti letech od předchozí zkoušky nádoby nebo kotle.
Bližší požadavky pro zkušební tlaky uvádí související normy, již uvedené ČSN 07 0710 nebo ČSN 69 0012 apod..
Souhrnné požadavky na provádění zkoušek ve výrobě nebo provozu jsou také uváděny v technických pravidlech firmy TESYDO, s.r.o., zpracovávaných pro jednotlivé druhy zařízení.
