Pokud jde o zabezpečení tvorby českých technických norem a přístup k nim, je základním právním předpisem zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 22/1997 Sb.“), který tuto problematiku upravuje v Hlavě II. V § 4 odst. 1 tohoto zákona je pak stanoveno, že česká technická norma není obecně závazná. Dle čl. 45a odst. 2 Legislativních pravidel vlády lze formou výlučného odkazu (není-li možné využít indikativního odkazu) v právním předpise na příslušnou technickou normu tuto normu učinit závaznou a stanovit tak povinnost podle této technické normy postupovat. Právní norma tak doplňuje požadavky právních předpisů, které nemohou zacházet do takových podrobností jako technické normy. Obdobně jako právní předpisy mající normativní charakter, musí být i taková technická norma zpřístupněna veřejně a bezplatně. Pokud se tak nestane, jde o uložení povinností způsobem, který není ústavně konformní. V současnosti je takový přístup zajištěn zpřístupněním technických norem u hasičských záchranných sborů nebo v technických knihovnách. Při zajišťování přístupu k technickým normám je rovněž nutné vycházet z pravidel evropských a mezinárodních normalizačních organizací, která neumožňují, s ohledem na ochranu autorských práv, zajistit veřejnosti zcela bezplatný přístup. Umožňují však zavést tzv. sponzorovaný přístup, kdy technická norma je pro uživatele zakoupena např. státním orgánem. Zavedení takového přístupu k technickým normám se navrhuje i v předkládaném zákoně.
Tvorbu, vydávání a distribuci českých technických norem a jiných technických dokumentů (dále též „normy“, „technické normy“) zajišťuje v České republice Česká agentura pro standardizaci – státní příspěvková organizace zřízená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který plní funkci národního normalizačního orgánu. Podle platného znění zákona je agentura oprávněna vybírat za své činnosti úplatu. Tato úplata je příjmem rozpočtu agentury a její výše je podle platného znění zákona stanovena v ceníku, vydávaného prostřednictvím věstníku ÚNMZ. Hlavním obsahem činností je poskytování tištěných verzí norem, účtovaných podle počtu stran, a poskytnutí přístupu do elektronické databáze norem – ČSN Online, za který se platí paušální částka za období 6 nebo 12 měsíců. Přístup je dále rozlišen podle toho, zda je možné normy pouze prohlížet nebo i tisknout; počet tisknutelných stran je omezen a v případě potřeby je lze dokupovat.
V rámci připomínkového řízení Ministerstvo financí upozornilo na skutečnost, že úplata za činnosti agentury vykazuje znaky poplatku (úhrada nákladů spojených s činností orgánu veřejné správy), aniž by byla za poplatek označena. U poplatku je navíc nutno upravit způsob jeho správy a určit jeho výši způsobem, který je ústavně konformní (na základě zákona).
Nezbytnost navrhované právní úpravy je dána legislativními závazky vyplývajícími z členství v Evropské unii. Návrh provádí adaptaci právního řádu ČR nutnou pro zajištění aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 a 2017/746, pokud jde o zajištění jmenování a oznamování subjektů posuzování shody ve smyslu uvedených nařízení. Převážná část relevantních nařízení je aplikovatelná přímo. Členské státy jsou však povinny vlastními postupy zajistit výkon státní správy v daných oblastech. Jedná se zejména o pověřování subjektů k výkonu činností posuzování shody. Proto je třeba provést adaptaci, a to prostřednictvím novely zákona č. 90/2016 Sb., který byl přijat za tímto účelem. Navrhovaným zákonem je tak provedena částečná adaptace ve výše 11 uvedeném rozsahu, který odpovídá působnosti MPO, resp. Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“), který je oznamujícím orgánem dle § 16 zákona č. 90/2016 Sb. Adaptace na uvedená nařízení ve zbývajícím rozsahu bude zajištěna ze strany Ministerstva zdravotnictví jakožto gestora výše uvedených nařízení.
V případě zajištění přístupu k technickým normám tzv. sponzorovaným přístupem je cílem zajistit uživatelům, kteří mají povinnost postupovat podle technické normy, přístup k těmto technickým normám. Plošný přístup veřejnosti k technickým normám však není možné zajistit, a to z důvodu přijatých mezinárodněprávních závazků spojených s členstvím v evropských a světových normalizačních organizacích. Členství v těchto organizacích znamená povinnost řídit se při poskytování technických norem pravidly těchto organizací, která neumožňují bezplatné poskytování technických norem z důvodu ochrany autorských práv. Případné porušení těchto pravidel by vedlo k vyloučení ÚNMZ, což by mělo pro ČR následek v podobě ztráty přístupu k evropským a mezinárodním technickým normám. Proto navrhovaná právní úprava stanovuje povinnost pro ústřední správní úřady zajistit dostupnost závazné technické normy u České agentury pro standardizaci (není-li zřízena, pak u ÚNMZ), a to způsobem, který neporušuje závazky, které ÚNMZ z členství v evropských a mezinárodních normalizačních organizacích vyplývají.
Nezbytnost úpravy v otázce procesu akreditace spočívá v povinnosti ČIA plnit požadavky na vnitrostátní akreditační orgány, jejichž plnění je v pravidelných intervalech posuzováno v rámci vzájemného hodnocení dle čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008, která je nezbytným předpokladem pro to, aby se vnitrostátní akreditační orgán stal signatářem multilaterální dohody o vzájemném uznávání výsledků akreditace. Současná zákonná úprava plně nereflektuje požadavky na vnitrostátní akreditační orgány, a to konkrétně požadavek, aby akreditační orgán odpovídal za veškerá rozhodnutí na všech úrovních procesu vyřizování odvolání. Oproti požadavkům na vnitrostátní akreditační orgán stanoví § 16 odst. 8 zákona č. 22/1997 Sb., že o některých odvoláních proti rozhodnutí akreditačního orgánu rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Cílem navrhované úpravy tak je uvést zákonnou úpravu do souladu s požadavky na akreditační orgány.
V návaznosti na připomínku Ministerstva financí je dále nezbytné zavést řádnou úpravu poplatků za činnosti Agentury. Předmět zaváděných poplatků odpovídá současnému systému činností ČAS, jde tedy o poskytnutí tištěných norem nebo přístupu do databáze. U sponzorovaného přístupu (viz bod II.) je předmětem umožnění přístupu veřejnosti. Základem poplatku bude u tištěných verzí norem nadále počet stran. V zákoně bude stanovena maximální výše sazby (20 Kč za stranu), jež bude konkretizována v prováděcím předpise. Výše sazby 12 se pro jednotlivé normy může lišit, a to zejména s ohledem na pořizovací náklady vzniku či koupě dané technické normy a na počet žadatelů o danou normu. U poplatku za přístup do databáze neexistuje hodnota či měrná jednotka, pomocí které by bylo možné (či nutné) předmět poplatku vyjádřit. Z toho vyplývá, že u poplatku není stanoven základ ani sazba, ale přímo jeho výše. I v tomto případě zákon stanoví maximální výši, kterou je částka 10 000 Kč za přístup po dobu 12 kalendářních měsíců, přičemž konkrétní výši stanoví prováděcí předpis. Bude samozřejmě možné poskytnout přístup na dobu kratší, přičemž maximální výše poplatku se odpovídajícím způsobem zkrátí. V případě poplatku za sponzorovaný přístup bude jeho výše určena paušální částkou, kterou České agentuře pro standardizaci uhradí ústřední orgán státní správy, který má ve své gesci právní předpis odkazující na danou technickou normu a činící ji závaznou. Paušální částka bude činit nejvýše 23 000 000 Kč za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Konkrétní výše bude stanovena opět v prováděcím předpise a bude závislá na počtu stran příslušné technické normy a počtu požadovaných přístupů.
