Cílem návrhu vyhlášky je motivovat a posílit úsporné chování uživatelů bytů v centrálně vytápěných domech, a tím přispět ke snížení nákladů na energie. Návrh zavádí tři pásma nastavení poměru základní a spotřební složky principiálně ve smyslu zvyšování základní složky v závislosti na zvyšování kvality energetické náročnosti budovy. Navrhuje pevný poměr v odstupňované výši 30 %, 40 % a 50 % s tím, že dodavatel služeb (správce objektu, společenství vlastníků jednotek, bytové družstvo) může tuto výši až o 20 % navýšit. Dále návrh zavádí snížení limitu pro dolní hranice při výpočtu spotřební složky o 10 %. Tento posun by měl uspokojit cca 12 % uživatelů, kteří se cítí kvůli následným přepočtům (korekčním dopočtům) znevýhodněni. S ohledem na potřeby praxe se rovněž zavádí možnost uvedení měrné spotřeby tepla nejen v GJ, ale také MWh.
Stávající způsob rozúčtování nákladů na vytápění podle vyhlášky 269/2015 Sb. pracuje s rozdělením měrné spotřeby energie na vytápění s variabilním poměrem základní složky, spotřební složky a s pevným limitem spodní hranice korekce spotřební složky. Základní složka nákladů na vytápění pro byt činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Současně platí, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy však nesmí překročit pro byt hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru. Hodnota spotřební složky se pro byt, jehož náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy překročily limitní hodnotu, upraví tak, aby se náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy rovnaly limitní hodnotě, tedy 80 % průměrné hodnoty za byt v případě, že nebyla dodržena spodní hranice alespoň 80 % průměrné hodnoty za byt, nebo 200 % průměrné hodnoty za byt v případě, že nebyla dodržena horní hranice nejvýše 200 % průměrné hodnoty za byt.
Dosavadní vyhláška dále uvádí možnost použití korekce zohledňující rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou. Jak vyplývá z odborné studie, i zde by bylo vhodné provést úpravu, avšak k úpravě těchto koeficientů či dokonce například k jejich zrušení pro nové budovy, pořízené v tržním prostředí, nelze beze změny zmocňovacího zákona prozatím přistoupit. Předkladatel počítá s tím, že po následném dalším vyhodnocení dopadů změny vyhlášky k tomuto kroku také pravděpodobně v horizontu 2 až 3 let přistoupí.
Lze předpokládat, že i po účinnosti vyhlášky budou nastávat rozdíly ve vyúčtování i za předpokladu identického provozu ve všech zúčtovacích jednotkách (bytech). Čím je lepší energetický standard objektu, tím bude větší vliv polohových koeficientů, zároveň však bude klesat celkový význam rozúčtování spotřební složky, protože ze studie zpracované pro účely změny této vyhlášky vyplývají někdy i řádové rozdíly ve spotřebě tepla při jinak obdobných parametrech bytu.
