13.5. 2019 byl na portálu ODOK zveřejněn aktualizovaný materiál k návrhu zákona o bezpečném provozu vyhrazených technických zařízení poté, co Legislativní rada vlády na svém 217. zasedání přerušila projednávání návrhu a nařídila předkladateli (MPSV) jeho dopracování ve spolupráci s užší skupinou vybraných členů legislativní rady.
K této aktuální problematice připravujeme odborný seminář, který proběhne dne 18.6.2019 v Mostu.
V současné době je nedostatečně vyjasněno vymezení působností ve vztahu k předpisům určeným pro regulaci vnitřního trhu, ale i nesoulad současné právní úpravy s rozvojem nových technických předpisů, a to jak s ohledem na používané pojmy, tak s požadavky na bezpečnost technických zařízení a odbornou způsobilost osob těmito předpisy zmiňovanými. To vedlo k potřebě vytvořit novou právní úpravu v dané oblasti s přihlédnutím k technickému pokroku.
Z tohoto důvodu byla Ministerstvem práce a sociálních věcí sestavena pracovní skupina ze zástupců Hospodářské komory České republiky, asociací vyhrazených technických zařízení a zástupců provozovatelů vyhrazených technických zařízení, aby mohla být problematika podrobena hluboké odborné diskusi a ze vzniklých podkladů a závěrů byl Státní úřad inspekce práce pověřen Ministerstvem práce a sociálních věcí na základě výsledků z pracovních skupin vytvořit věcný návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Z hlediska nového zakotvení dané problematiky v rámci právního řádu, byl zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí předpisy k němu, podrobeny konstruktivní kritice. Byla vyhodnocována efektivita těchto předpisů, zda splňují požadavky kladené odbornou praxí na moderní úpravu této problematické oblasti, a zda je možné alespoň dílčím způsobem navázat na dosavadní úpravu.
Příprava nové právní úpravy je aktuální v souvislosti s právními předpisy přijatými v posledních deseti letech, které upravují zajišťování dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a výkon inspekce práce. Odborná veřejnost oprávněně očekává, že ruku v ruce s těmito právními předpisy se promítnou nezbytné změny i do právní úpravy stanovující povinnosti subjektům v oblasti vyhrazených technických zařízení a že také dále dojde k úpravě podmínek pro jejich obsluhu a ověřování jejich technické bezpečnosti spolu s podmínkami provozu.
Předkládaný návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení vychází ze zhodnocení stávajícího právního stavu a z poznatků získaných praktickou aplikací zastaralých pravidel při zajišťování bezpečnosti provozu výše uvedených technických zařízení, tj. zařízení, která při nesprávném použití, výskytu provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nevhodném provozování, představují závažné nebo vysoké riziko ohrožení životů a zdraví osob, majetku nebo životního prostředí.
V oblasti bezpečnosti provozu technických zařízení jde především o velmi specifické druhy zařízení, a to technická zařízení s vyšší mírou ohrožení života a zdraví. Tato specifická skupina zařízení (jinak „vyhrazená“, „určená“ či „vybraná“) je předmětem právních úprav v gesci několika rezortů (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy) a ústředních správních orgánů (Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Český báňský úřad). Bližší specifikace a jejich určení stanovují především prováděcí právní předpisy k zákonu č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších přepisů, zákonu č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákonu č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Společným jmenovatelem všech takových zařízení je jednotné stanovení jejich druhů, pro které jsou rezortními právními předpisy určovány závazné požadavky a podmínky pro jejich bezpečný provoz. Jedná se o elektrická, zdvihací, plynová a tlaková zařízení. Pro úplnost je vhodné dodat, že v právních předpisech v působnosti Ministerstva dopravy, Ministerstva obrany, Českého báňského úřadu a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je tato skupina zařízení ještě rozšířena o další druhy zařízení určených pro specifické účely a prostředí. Na tato vyhrazená technická zařízení se vztahuje povinnost provádět pravidelné revize a kontroly v periodických cyklech, které blíže specifikují další legislativní požadavky a normy. O vykonaných revizích je vystavena revizní zpráva, která musí být uchována a na vyžádání kontrolního orgánu předložena. Revize a zkoušky smí provádět pouze příslušný revizní technik[1]).
V rámci vývoje legislativy upravující veřejný zájem v této oblasti došlo postupně k výrazné diferenciaci podmínek a požadavků pro provoz zmiňovaných druhů technických zařízení a podmínek režimu ověřování jejich bezpečnosti.
Základním impulsem změn v oblasti jejich provozu bylo přijetí nové právní úpravy v oblasti uvádění výrobků na trh, kterou byly transponovány předpisy Evropského společenství (dnes předpisy Evropské unie) harmonizované podle článku 100a Smlouvy o založení EHS (dnes lze sbližování právních předpisů členských zemí najít ve Smlouvě o fungování Evropské unie v čl. 114).
Transpozice těchto změn, provedená zejména zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 22/1997 Sb.“), a jeho prováděcími právními předpisy, měla významný dopad i na obsah činností vykonávaných při ověřování stavu bezpečnosti technických zařízení v provozu. Zejména v praxi to znamenalo významnou změnu pojetí ochrany tohoto veřejného zájmu.
Stanovený výrobek (technické zařízení), který naplnil definiční znaky a požadavky zákona č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcích předpisů, a je uveden na trh nebo do provozu a provozován v souladu s návodem k použití, je považován za výrobek pro jeho uživatele bezpečným. Nutno zdůraznit, že pro jeho bezpečné používání je zde důležitou podmínkou dodržení účelu a podmínek zacházení a užití stanovených výrobcem v návodu na použití, který je součástí průvodní dokumentace výrobku (dále jen „průvodní dokumentace“)[2]). Tyto nové principy však nebyly plně respektovány právní úpravou v oblasti vyhrazených technických zařízení. Zejména se jedná o jejich nedostatečné provázání s názvoslovím, definicemi a požadavky technických předpisů, včetně implementace pravidel pro volný pohyb zboží a nově i služeb v rámci jednotného evropského trhu.
Návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení
K § 1
Ustanovení vymezuje předmět nové právní úpravy jak pozitivně, tak i negativně, protože je třeba se vymezit vůči právním úpravám v působnosti ostatních rezortů, které spravují zařízení, jež představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví. Ustanovení je také referenční a konstatuje, že jsou některými ustanoveními zákona zapracovávány příslušné předpisy Evropské unie.
K § 2
V tomto ustanovení jsou pro účely zákona jednotně definovány potřebné základní pojmy užívané v oblasti vyhrazených technických zařízení. Historickým vývojem celé oblasti u jednotlivých druhů vyhrazených technických zařízení (a také pro odlišné vlastnosti jednotlivých druhů těchto zařízení) totiž došlo k vytvoření různých odchylek u určitých pojmů. Avšak tam, kde to bylo možné a vhodné, došlo pro účely zákona k vytvoření příslušné definice. Účelem zaváděných definic je jednotný výkon veřejné správy nejen na úseku vyhrazených technických zařízení, ale i na navazujících úsecích.
K § 3
Ustanovení rozděluje jednotlivá vyhrazená technická zařízení dle jejich vlastností a vzájemných odlišností. Nutno zdůraznit, že se jedná o velmi různorodá zařízení a nebylo účelné, mimo jiné i pro pokračující rychlý technický pokrok v dané oblasti, je vyjmenovávat jednotlivě přímo v zákoně.
V rámci oblasti vyhrazených technických zařízení jsou velké rozdíly v nebezpečnosti těchto zařízení, proto se předpokládá jejich dělení podle míry rizika. Dělení do tříd, skupin a podskupin je dáno historicky již dnes platnými právními předpisy s tím, že se jedná o určitou systemizaci zařízení podle jejich vlastností a parametrů.
K § 4 až 6
Předmětem navrhovaného předpisu je právní úprava rozsáhlé oblasti, kde je nejvyšším chráněným veřejným zájmem bezpečnost a ochrana života a zdraví při nebezpečných činnostech na vyhrazených technických zařízeních. Je třeba upravit výkon státní správy v dané oblasti. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že k výkonu kontroly je oprávněn Státní úřad inspekce práce v rozsahu stanoveném v § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, když uvádí, že „Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení“. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu o inspekci práce, jedná se v případě § 3 o taxativně vymezené úkoly úřadu a inspektorátů, což odpovídá čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky.
Institut pověřené organizace se osvědčil napříč různými rezorty (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jej využilo v zákoně č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů).
Ministerstvo práce a sociálních věcí v souladu s ustanoveními § 54 odst. 2 a § 55 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a článku II zákona č. 47/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, má možnost zřídit organizaci v rámci své rezortní působnosti a vymezit její účel i předmět činnosti, a to i v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Aby bylo možné zachovat daný koncept i po zrušení zákona o státním odborném dozoru, byla úprava zakotvena do navrhovaného zákona. Pověřená organizace bude stejně jako dosud ve stanovených případech provádět vyjmenované činnosti na úseku vyhrazených technických zařízení. Je tím dán právní rámec a kontinuita v předmětné oblasti a Technická inspekce České republiky bude jediný subjekt, který činnosti pověřené organizace bude vykonávat. Povaha pověřené organizace je taktéž upravena v návrhu zákona.
Ustanovení § 6 konkretizuje povinnosti pověřené organizace v oblasti vyhrazených technických zařízení, v mnohém navazuje, i když jen dílčím způsobem, na sice platnou, ale dnes již zastaralou a překonanou právní úpravu v podobě zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.
Nově se zavádí formalizované evidence odborně způsobilých osob, držitelů oprávnění a osvědčení. Institut evidence odborně způsobilých osob se osvědčil u odborně způsobilých osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.
K § 7
Ustanovení upravuje výkon vysoce odborné činnosti na vyhrazených technických zařízeních, zejména konstatuje, že je mohou vykonávat jen odborně způsobilé osoby a že tyto osoby musí splnit zákonné předpoklady, aby byla řádně zajištěna jejich bezpečná činnost.
K § 8
Ustanovení reguluje postup žádosti o oprávnění, proces jejího posuzování a následné vydání
oprávnění tak, aby byly jasně nastaveny zákonné podmínky získání oprávnění. Dále ukládá držiteli oprávnění aktualizaci údajů příslušné evidence. Pověřená organizace nebude rozhodovat ve správním řízení podle části druhé a třetí správního řádu. Oprávnění ve smyslu návrhu zákona je v dané oblasti používáno již dnes, a to pro stejnou problematiku, tj. aby mohly právnické a podnikající fyzické osoby vykonávat po prověření způsobilosti předmětné regulované činnosti. Návrh se snaží udržet kontinuitu se zažitou praxí, a proto zachovává i zažité oddělení oblasti, pro něž se uděluje osvědčení, a pro ty, pro které se vydává oprávnění.
K § 9
Ustanovení upravuje oprávnění jako doklad o způsobilosti právnických a podnikajících fyzických osob k činnostem na vyhrazených technických zařízeních a jako dokladu o odborné způsobilosti k činnostem na vyhrazených technických zařízeních. Při přípravě návrhu se vycházelo ze základních parametrů oprávnění a osvědčení podle platného a účinného právního stavu.
K § 10 a 18
Předmětná ustanovení zavádí evidence odborně způsobilých osob v souladu s povinností pověřené osoby tyto evidence vést. Navrhuje se v evidenci odborně způsobilých osob sledovat pouze údaje o odborně způsobilých osobách stanovené v tomto zákoně, a dále stanovit, že vybraná část údajů bude veřejná a dostupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.
K § 11 a 12
Ustanovení regulují odbornou způsobilost při montáži, opravách, revizích a zkouškách vyhrazených technických zařízení. Vzhledem k odbornosti a nebezpečnosti návrhem regulovaných profesí Ministerstvo práce a sociálních věci považovalo za nezbytné zařadit mezi odborné předpoklady též zdravotní způsobilost k vykonávaným činnostem. Obecně zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá, že zaměstnavatel nepřipustí, aby jakýkoliv druh práce vykonával zaměstnanec, který nemá zdravotní způsobilost k dané práci. V oblasti vyhrazených technických zařízení řada odborně způsobilých osob podniká jako osoba samostatně výdělečně činná. Účelem navržené úpravy je snaha státu zajistit, aby ani v tomto případě nebyla zdravotní způsobilost k vysoce nebezpečným činnostem podceňována, a proto byla učiněna jednou z esenciálních součástí odborné způsobilosti.
Upravuje se i institut zkoušky z odborné způsobilosti v obecné rovině. Vzhledem k různorodé povaze jednotlivých vyhrazených technických zařízení je zákonem stanoven jednotný rámec pro výkon dané zkoušky s tím, že bližší požadavky na obsah zkoušky bude stanoven v závislosti na druhu vyhrazeného technického zařízení, a to včetně zkoušené materie, příslušným prováděcím právním předpisem.
K § 13 až 16
Navrhuje se, aby došlo k narovnání současného nevyhovujícího právního stavu a poplatky nebyly stanoveny bez dalšího podzákonným předpisem, jak tomu je v případě dosavadní platné a účinné právní úpravy, tj. vyhláškou č. 398/2001 Sb., o stanovení poplatků za činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na uvedené dochází k zakotvení rámce sazebníku do zákona a je předpokládána konkretizace prováděcím právním předpisem. Nepředpokládá se změna výše poplatků a ani rámec zpoplatněného není rozšiřován.
K § 17
Ustanovení upravuje, kdo může provádět revize vyhrazených technických zařízení.
K § 19
Ustanovení stanoví odbornou způsobilost k výkonu činností osob vykonávajících obsluhu a práci na elektrických zařízeních bez napětí, v blízkosti elektrických zařízení pod napětím a na elektrických zařízeních pod napětím a základní parametry, které budou blíže rozvedeny v příslušném prováděcím právním předpisu.
K § 20 a 22
Zakotvují se povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob, které provádí montáž, opravy, plnění nádob plyny nebo provozuje vyhrazená technická zařízení, kdy se předpokládá, že musí při těchto činnostech postupovat v souladu s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tak, aby se vyhrazené technické zařízení nestalo příčinou ohrožení života a zdraví osob, majetku nebo životního prostředí.
Současně se jedná o transpoziční ustanovení, kterým je do našeho právního řádu promítnuta směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/104/ES ze dne 16. září 2009 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).
K § 23
Navrhované povinnosti budou konkretizovány v příslušném prováděcím právním předpisu podle jednotlivých druhů vyhrazených technických zařízení. Některé prováděcí právní předpisy (vyhlášky) vydané podle příslušných ustanovení dosavadní platné právní úpravy se navrhuje na přechodnou dobu (do vydání nových prováděcích právních předpisů) uznat za prováděcí právní předpisy podle navrhovaného zákona a zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.
K § 24
Navrhují se přechodná ustanovení v klíčových oblastech, kde současná právní úprava navazuje na navrhovanou. Jedná se o zakotvení pravidla, jak posuzovat stav vyhrazených technických zařízení, které byly uvedeny do provozu před případnou účinností tohoto navrhovaného zákona.
Osvědčení získaná podle nynějších právních předpisů budou platit po celou dobu v nich stanovenou a také je regulován způsob ukončení platnosti oprávnění vydaných podle současných právních předpisů, dnes již i neexistující organizací, či za jiného režimu vydávání. Ukončení platnosti „starých“ oprávnění je rozděleno do dvou etap, a to zejména s ohledem na personální a technické možnosti pověřené organizace, která bude tím subjektem, jenž bude vyřizovat žádosti o oprávnění nové. Lze předpokládat, že vzhledem k počtu subjektů s těmito „starými“ oprávněními bude žádostí v obou etapách velké množství.
K § 25
Navrhuje se, aby zákon o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení nahradil dosavadní zastaralé a překonané právní předpisy, nebo jejich části.
K § 26
Změna zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů
K bodům 1 až 3
S ohledem na vypořádání zásadní připomínky Ministerstva vnitra v rámci vnějšího připomínkového řízení došlo k přesunu institutu odnětí oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydaného podle zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, pokud neprovede řádně prohlídku, revizi nebo zkoušku ve stanoveném rozsahu tak, aby byl tento institut zakotven v souladu s moderní koncepcí správního trestání.
K bodům 4 až 10 (§ 20 a 33)
Navrhuje se v souvislosti případným přijetím navrhovaného právního předpisu upravit zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby odpovídal nové koncepci. Navrhovaná podoba změn byla stejně jako ostatní části navrhovaného právního předpisu konzultována v rámci pracovní skupiny, která návrh zákona připravovala, i s odbornou veřejností. Nedochází k navýšení hranic sankcí a vychází se z dosavadní koncepce sankcionovaných jednání (opomenutí).
Koncepce zákona o inspekci práce je považována za odůvodněnou odchylku od Zásad tvorby právní úpravy přestupků, protože shromažďuje přestupky za porušení povinností z několika právních předpisů. Změna dané koncepce by způsobila zmatečnost a nepřehlednost pro uživatele předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Státní úřad inspekce práce je oprávněn vykonávat kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí, že „Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení“. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu o inspekci práce, jedná se v případě § 3 o taxativně vymezené úkoly úřadu a inspektorátů, což odpovídá čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky.
Již od účinnosti zákona o inspekci práce je oblast vyhrazených technických zařízení (včetně skutkových podstat přestupků) součástí tohoto právního předpisu. Předkládaný návrh je pouze dílčím doplněním stávající právní úpravy přestupků a záměrem předkladatele není komplexnější úprava těchto ustanovení. V navrhované právní úpravě se doplňují nové skutkové podstaty přestupků a v návaznosti na to i správní tresty za jejich spáchání, jimiž jsou pokuty. Pokud jde o zvolený druh správního trestu, je třeba konstatovat, že nebyl identifikován jiný nástroj, který by byl k dosažení daného cíle stejně vhodný nebo vhodnější (efektivita) a který by současně představoval méně intenzivní zásah do právního postavení adresáta veřejné správy (subsidiarita). Na druhou stranu se však nejedná o jednání natolik společensky škodlivé, aby vyžadovalo formulovat v tomto směru skutkovou podstatu do trestního zákona. Druh (pokuta) a výše správního trestu se odvíjí od typové závažnosti jednotlivých skutkových podstat přestupků a zohledňuje také osobu pachatele.
Výše pokut vychází z dosavadní koncepce. Návrhem zákona dochází spíše k úpravě a precizaci skutkových podstat. Z praxe kontrolních orgánů zohledňující judikaturní činnost soudů, která je usměrňuje, co se stanovování výše pokut v individuálních případech týče, nelze mít navrhované výše pokut za neadekvátní. Ve smyslu zmíněného soudního rozhodování se aplikuje zásada individualizace sankce a správní uvážení kontrolního orgánu. Současně je zohledňována i škodlivost konkrétního porušení tak, aby trest nebyl neadekvátní. Stanovení výše pokuty je tedy vždy průsečíkem více faktorů, při zvažování všech relevantních kritérií, kdy je návrhem zvolený přístup odůvodněný zejména v tom smyslu, že oblast, kde dochází k ohrožení života a zdraví fyzických osob, resp. povinností v této oblasti, musí být sankce, i. její maximální výše, dostatečně odrazující. Maximální výše pokuty zohledňuje v souladu se zásadou proporcionality jak typovou závažnost takového protiprávního jednání, tak především osobu pachatele přestupku a jeho ekonomickou sílu.
Velké rozpětí sazby pokut je nezbytné i s ohledem na skutečnost, že v dané oblasti podnikají subjekty, které při své činnosti disponují s velkými finančními prostředky a mají velmi významnou, i když rozdílnou ekonomickou sílu. Při rozhodování o uložení adekvátního správního trestu má, jak již bylo zmíněno, klíčovou roli správní uvážení. Je třeba zvážit nejen konkrétní závažnost porušení stanoveného pravidla, ale i typ a ekonomickou sílu provinivšího se subjektu. Riziko, že bude docházet k excesům při ukládání správního trestu, je eliminováno jednak skutečností, že subjektem jej ukládajícím je vždy oblastní inspektorát práce, jež bude mít vždy srovnání s typově obdobnými případy, a tudíž je zde předpoklad, že použije při správním trestání „stejný metr“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze považovat maximální výši pokuty za dostatečně vysokou z hlediska způsobilosti odrazovat od protiprávního jednání, nikoliv však obecně za likvidační; při určení konkrétní výše pokuty v daném konkrétním případě pak je v souladu se zásadou proporcionality zohledněna ekonomická síla daného subjektu.K
Změna zákona č. 309/2006 Sb.
Kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 1 (§ 10)
Navrhuje se stanovit právním předpisem možnost odejmutí osvědčení v případě, že bylo získáno v rozporu s právními předpisy. Praktické zkušenosti Ministerstva práce při činnosti v oblasti akreditovaných osob a vydávaných osvědčení ukazují, že se množí případy jednotlivců, kteří se snaží osvědčení získat protiprávně. Navrhovaným krokem má dojít k efektivnímu postihu takových osob.
K bodům 2 až 4 (§ 10a)
Navrhuje se doplnění ustanovení tak, aby bylo sladěno s úpravou evidence, která je obsažena v návrhu zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Jde o vyřešení výkladových problémů v dané oblasti.
K bodům 5 až 8 (§ 11 a 21)
V duchu navrhovaného zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení se navrhuje úprava dotčených ustanovení. Dojde k zachování úpravy technických zařízení, tj. zařízení s nižší mírou ohrožení života a zdraví osob.
K § 28
V souladu s Plánem legislativních prací pro zbývající část roku 2018 se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2020.
[1]) Viz KUDA, F., BERÁNKOVÁ, E., Facility management v technické správě a údržbě budov, 2012, 1. Vyd., 252 s., ISBN 978-80-7431-114-7.
[2]) Průvodní dokumentace je vhodně definována v § 2 písm. e) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.
Zdroj: MPSV, předkládací a důvodová zpráva.
